Již dva týdny chodím znovu do práce a jsem za to moc ráda i když je vše jiné. Mám na starosti jen čtyři děti, většinou ale jen tři holky. Je s nimi legrace a užíváme si to, chodíme ven , tvoříme a malujeme. Již jen tři týdny a budou prázdniny , to uteče jako voda a v září to snad bude již v normálu.
Jinak trávím většinu času doma s mým mužem.
Což je samozřejmě skvělé, koukáme na filmy , čteme si a odpočíváme.Je jaro a my chodíme na procházky , krmit kapříky .... Občas se nepohodneme kvůli mému jídlu... já nechci jíst víc....
Po návratu do práce jedna má kolegyně a paní Ředitelka konstatovaly, že jsem spíše zhubla za ty měsíce doma, já se vážím stále a zhubla jsem jen jedno kilo ... jelikož jsem byla pod neustálým dohledem mého muže a ten kontroloval co a kolik toho sním, již jsem se nemohla vymlouvat, že jsem jedla ve škole. Najednou mu došlo kolik toho sním opravdu a to hlavně , protože musím...
Cítím se, ale lépe ...nejsem ted tolik v pohybu což je hrůza-chybí mi to, nejsem ani tolik ve stresu, do práce chodím až na dvanáctou, jelikož jsou děti rozděléné do skupin, které se nemají potkávat a je jiný režim. Nesmíme sportovat, což se jim moc nelíbí, byli zvyklí hrát vybíjenou a jiné hry. Ale nevadí , až to situace dovolí tak si to vynahradíme.
O prázdninách nás čeká rekonstrukce bytu a já už se moc těším , vybírám v IKEA nábytek a baví mě to. Jdu uvařit kávu a číst ....
Krmit kapříky by se mi taky líbilo :) Tyo to je zajímavý, že všichni jsou v pohodě a na mě to všechno pořád dopadá... Pro mě je těžké najít práci, i když bych ráda něco dělala. Pořád doma, když kámošky mají taky strach vylézt z bytů, tak oni aspoň chodí do práce...
OdpovědětVymazatTak ať se rekonstrukce povede ;)